Rozlišujeme dva základní typy inkontinence a to stresovou a urgentní.
Stresová inkontinence – úniky moči při tělesné námaze
U stresové formy dochází k úniku moči pouze při zvýšeném vnitrobřišním tlaku, tedy při zvedání těžších předmětů, smíchu, kašli nebo cvičení. U těžších forem stresové inkontinence se stává problémem třeba i pokus postavit se z hlubšího křesla nebo vstát z lůžka. Termín „stresová“ je v tomto případě zavádějící; v anglickém originálním smyslu je míněn stres fyzický, tedy námaha, nebo zátěž, s psychickým stresem má málo společného. Příčinou je oslabené svalstvo pánevního dna, porucha závěsu močové trubice nebo nedostatečná funkce jejího svěrače. Někdy je mechanismus vzniku jen jeden, častěji jsou ale v různé míře zastoupeny dva a více. Abychom mohli správně navrhnout léčbu, musíme provést podrobné urogynekologické vyšetření.
Urgentní inkontinence – silné nucení s únikem moči
U urgentní inkontinence je únik spojený s naléhavým nucením k močení. Dojde k náhlému a nekontrolovatelnému stahu svaloviny měchýře a k jeho vyprázdnění. Spouštěcím stimulem zde často bývá zvuk tekoucí vody nebo mytí rukou. U některých pacientek dochází k vlastnímu úniku jen zřídka, ale i tak je žena obtěžována častým nucením a jen s obtížemi dokáže malou potřebu odložit na příhodnější chvíli. V těchto případech hovoříme o takzvaném „syndromu hyperaktivního měchýře“. Mezi jeho symptomy spadá i opakované přerušování spánku nočním močením.
Smíšená inkontinence – problém při cvičení, ale i časté nucení najednou
Smíšená inkontinence je taktéž obvyklá – statisticky mají stresová, urgentní a smíšená inkontinence každá po 30% z celkových 100% případů inkontinence. Zbylých 10% jsou vzácnější formy vrozené, nebo vzniklé například chirurgickou komplikací (píštěle).
